Novější norma ISO 16890 nahradila starou EN 779
V současné době se čistota vzduchu stává důležitějším aspektem jak v průmyslových, tak ve veřejných a obytných budovách. Větrací systémy a jejich filtrace hrají klíčovou roli při zajištění kvalitního vnitřního ovzduší, které ovlivňuje lidské zdraví, produktivitu i životnost technologií. Norma ISO 16890, zavedena v roce 2016 a od roku 2018 plně nahrazující předchozí evropskou normu EN 779, představuje zcela nový přístup k hodnocení účinnosti filtrů pro všeobecné větrací aplikace.
Základní informace o normě ISO 16890
Norma ISO 16890 nese oficiální název "Vzduchové filtry pro všeobecné větrání ". Norma přináší realističtější metodu testování filtrů založenou na skutečných podmínkách ovzduší.
Základním principem je hodnocení filtrů podle jejich účinnosti při zachytávání částic různých velikostí:
- ISO coarse – filtry s účinností < 50 % pro PM10 - hrubé nečistoty.
- ePM10 – částice do 10 µm (pyl, spory, hrubý prach). Tyto částice se dostanou do horních cest dýchacích.
- ePM2.5 – částice do 2,5 µm (jemný prach, bakterie). Tyto částice se dostanou do dolních cest dýchacích.
- ePM1 – částice do 1 µm (viry, saze, smog). Tyto částice se mohou dostat až do krevního oběhu.
Každý filtr je testován na schopnost zachytit tyto velikostní frakce, a na základě toho je zařazen do odpovídající kategorie. “Coarse” znamená anglicky hrubost a “PM” značí particular matter – tedy částice prachu.
Prachové částice mají různé velikosti a pocházejí z mnoha zdrojů – přírodních (pyl, plísně, eroze) i lidských (doprava, průmysl, vytápění, zemědělství). Větší částice (cca 10 µm) jsou viditelné, ale nebezpečnější jsou menší (např. 0,3 µm), které pronikají hlouběji do těla. Kvalita vzduchu se liší podle místa a počasí, proto se filtrační řešení musí přizpůsobit konkrétním podmínkám.
ISO 16890 hodnotí filtry podle reálné úrovně znečištění a používá stejné parametry jako Světová zdravotnická organizace. Údaje o kvalitě ovzduší jsou běžně dostupné online, což umožňuje snadno zjistit místní úroveň PM částic.
Na základě těchto informací lze zvolit vhodnou filtraci. Světová zdravotnická organizace doporučuje limity 20 μg/m³ pro PM10 a 10 μg/m³ pro PM2.5. U PM1 filtrů záleží na specifickém použití. ISO 16890 tak výrazně usnadňuje výběr správného filtru oproti starší normě EN 779.
Proč je ISO 16890 lepší než předchozí standard?
Předchozí norma EN 779 klasifikovala filtry podle účinnosti na jedné konkrétní částici (0,4 µm), což neodráželo skutečné složení vzduchu. Novější norma ISO 16890 hodnotí filtry na základě širšího spektra částic (PM10, PM2,5 a PM1) a tím poskytuje realističtější představu o jejich výkonu v praxi, čímž zákazníkům usnadňuje výběr vhodné filtrace pro jejich prostředí.
Princip testování podle ISO 16890
Testovací postup podle ISO 16890 zahrnuje několik kroků:
- Předúprava filtru - filtr je vystaven syntetickému prachu (ISO A2) pro simulaci zanesení.
- Měření filtrační účinnosti - analyzuje se účinnost filtru v zachytávání částic v rozsahu 0,3 – 10 µm.
- Stanovení průměrné účinnosti - pokud filtr zachytí alespoň 50 % částic dané velikostní skupiny (např. PM2.5), je zařazen jako ePM2.5.
- Zaokrouhlení - údaj se uvádí ve formátu např. ePM2.5 65 %.
Kromě samotné účinnosti norma zohledňuje i tlakový odpor, který ovlivňuje energetickou náročnost větracího systému.
Praktické dopady a význam normy
Zavedení ISO 16890 znamená velký posun pro projektanty, facility managery i konečné uživatele:
- Reálnější informace o tom, co filtr opravdu zachytí
- Snazší porovnání produktů různých výrobců
- Možnost zvolit filtr podle zdravotních rizik (např. ve školách, nemocnicích nebo oblastech se smogem)
- Lepší kontrola provozních nákladů díky optimalizaci mezi účinností a tlakovým odporem
ISO 16890 tak přispívá nejen ke zlepšení kvality vzduchu, ale i k udržitelnějšímu provozu HVAC systémů.